Čimelice

Text in English

Čimelice byly až do poloviny 15. století přímým majetkem královské komory jako tzv. ušlechtilé manství, které mělo stejné právní postavení jako nedaleký Orlík. První písemné zprávy jsou z roku 1445, kdy Čimelice vlastnil Markvart, syn Jezovce z Rakovic a Jan z téhož rodu. V roce 1448 se připomíná čimelická tvrz patřící Petru z Čimelic. Kolem roku 1460 získal Čimelice královský prokurátor Jan Tluksa z Vrábí. Z jeho doby platilo povolení krále Vladislava II. Jagellonského (1483), aby mohl brát dříví z píseckých lesů a provozovat honitbu na jeleny, laně, srny, vepře a medvědy. Současně mu král udělil právo popravy a stavby šibenice. Roku 1532 se dostal na Čimelice rod Deymů ze Stříteže, který získal k Čimelicům i sousední Rakovice, část Krsic, Dolní Nerestce, část pohoří a Lučkovic, Cerhonice, Dolní Ostrovec a na čas i Vráž a část Dědovic. Ve druhé polovině 16. století byl v Čimelicích vystavěn vedle starší gotické kaple větší renesanční kostel. V této době se též začalo s budováním rybniční soustavy na Čimelicku. Tvrz byla renesančně přestavěna a v roce 1597 byla zmiňována při dělení majetku jako kamenná s dvorem a pivovarem.

Roku 1629 získal Čimelice (právě povýšené na městečko) z konfiskací hrabě z Althanu a ještě téhož roku je koupila sestra posledního Viléma Deyma, paní Eva Plotová z Koňařin. Od plotů koupil Čimelice roku 1686 hraběcí rod Bissingenů z Bissingen, jimž pak patřily až do vymření rodu r. 1771. Z odhadu v zemských deskách je znám rozsah majetku zahrnující kamennou tvrz s osmi pokoji a s okrouhlou vížkou v rohu, cihelna, pivovar, panský dvůr, ovčín, mlýn pod Čimelicemi a kostel sv. Alžběty. Je zde také zapsáno několik rybníků - Pod tvrzí, Podkostelní, Lušťovec, Nad mlýnem, pět rybníků nad návsí, Stejskal, Nový, Zástava.

Rodem Bissingenů začalo významné období čimelického panství, které bylo vedeno k hospodářské prosperitě. Až do této doby platilo právo užívat písecké lesy, o což vedl Jan Jindřich z Bissingenu spor. Tohoto práva se později zřekl jeho syn Karel Bohuslav za získání Líšťanského revíru. Zde nechal postavit Líšťanský dvůr s ovčínem. V roce 1719 byl založen dvůr Bissingenhof na poloostrově rybníka Stejskal, který byl později rozdělen nízkou hrází na dva rybníky Bisingrovský a Stejskal. Původní čimelická tvrz byla v roce 1730 přestavěna na sýpku. Dnes tato stavba uzavírá soubor budov na severním boku předdvoří zámku. Třípodlažní objekt s drobnými okénky je překryt zvalbenou sedlovou střechou, část průčelí štítové zdi zabírá novodobě obnovená malba slunečních hodin.
Karel Bohuslav z Bissingenu byl v roce 1725 jmenován hejtmanem Prácheňského kraje. Tuto funkci zastával s přestávkou do roku 1742.

Čimelické panství bylo v letech 1741 - 43 poškozeno francouzsko - rakouskou válkou. V říjnu 1744 ležela v prostoru mezi Čimelicemi a Miroticemi velká armáda. K této době se váže vznik památníku zvaného Vintíř. Na vysokém žulovém podstavci jsou umístěny tři žulové koule, na nichž se zdvíhá štíhlý trojboký jehlan. Tři plošné stěny jehlanu vyzdobil počátkem tohoto století čimelický malíř Josef Jelínek obrazy českých patronů, které jsou však dnes už smyté a neznatelné.

Po smrti činorodého Karla Bohuslava Bissingena převzal správu panství jeho syn Karel Bohumír (Gotfried). V jeho době vznikly další hospodářské dvory. Po jeho smrti zdědila panství manželka Apolonie, rozená Wratislavová z Mitrovic, čímž panství přechází do držení Wratislavů (1782). Josef Wratislav z Mitrovic získal dodavatelství a nákup, tedy zásobování císařské armády za napoleonských válek. Panství hospodářsky prosperovalo, což se projevilo na řadě staveb, které doplnily architektonický ráz Čimelic a okolí o empírový sloh. V letech 1798 - 1817 byl postaven malý empírový zámeček, dotvářející severovýchodní stranu čimelického dvora. Po roce 1800 byl dostavěn hospodářský dvůr v Karlově, dvořiště bylo uzavřeno symetrickou zástavbou, osově vázanou na zámeček a na lesní alej. V roce 1802 byl Karlov přejmenován na Gabrielenhof po Gabriele, rozené Desfours, manželce Josefa Wratislava. Tento nový název se však neujal.
Od roku 1800 do roku 1848 bylo v Čimelicích vystavěno 29 nových domů, byly postaveny n
ové domkářské chalupy, náměstí bylo doplněno o kovárnu a zájezdní hospodu č.p. 20 (dnes restaurace Na Knížecí).

Čimelice přešly po smrti Gabriely Wratislavové v roce 1840 na její dceru Josefinu, vdanou za knížete Karla Schwarzenberga a staly se tak součástí majetku knížecí sekundogenitury. V roce 1846 získali Schwarzenbergové také Varvažovsko a vzniklo tak velké území, související s Orlickým panstvím. Za Schwarzenbergů došlo ve východní části Čimelicka a v okolí Vrábska k vysázení alejí dubů, jírovců, jilmů a lip navazujících na hráze rybníků, remízy a bažantnice. Krajina přizpůsobená lovu se tak dostala do své konečné podoby.
Schwarzenbergové (orlická větev) byli majiteli až do r. 1949 kdy byl majetek vyvlastněn a zámek
vydrancován komunisty. Navrácen byl až v restituci v r. 1994 potomku rodu, knížeti Karlu Schwarzenbergovi.

Bissingenhof

V nedalekém mlýně u Díků byla 11. května 1945 podepsána kapitulace nacistické Schörnerovy armády po střetnutí u Slivice. Zde byla tedy formálně skončena poslední bitva druhé světové války v Evropě.
Německý velitel Pückler ukončil potom svůj život sebevraždou.


Čimelický zámek, který je jedinou významnou zámeckou stavbou z období baroka v píseckém okrese, dal vystavět v letech 1728 - 1730 hrabě Karel Bohuslav (Amadeus) Bissingen stavitelem A. Canevallem vedle staré tvrze Vrábských, která bývala obklopena vodním příkopem a jejíž zbytky se dodnes zachovaly ve zdivu dnešního špýcharu. Zámek je jednopatrová stavba, jejíž střední trakt poněkud ustupuje a převyšuje o jedno patro ostatní budovu. Po požáru roku 1767 byly na postranních křídlech zámku postaveny nevysoké věže. Velmi cenné vnitřní zařízení, oltář a plastiky zámecké kaple sv. Jana Evangelisty, obrazy a jiné umělecké předměty ze zámku zmizely před zřízením střední průmyslové školy filmové (1952), která vychovávala adepty filmového umění až do roku 1982. Od roku 1999 do roku 2001 využívalo interiéry zámku Centrum současného umění v Praze (Center for Contemporary Arts - CCA), které zde otevřelo rezidenční program pro umělce (tvůrčí pobyty).
U zámku byl v době vzniku zřízen
park s pravidelným parterem tvořeným čtvercovými poli, pravděpodobně s kašnami v křížení. Jednotlivá pole, lemovaná stříhanými plůtky byla členěna cestičkami, opakujícími křížový motiv. Před zahradním průčelím byla travnatá plocha, plošně vyklenutá směrem k začátku aleje. Park měl bohatou sochařskou výzdobu a na parter navazovaly ovocné zahrady. Jižně od zámku ležela kuchyňská zahrada. V této době byla vysázena dvouřadá lipová alej od parku k renesančnímu zámečku s šestibokou věží v Rakovicích. Alej byla lemována sochami z dílny Jana Hammera, rodáka z Plzně, který přišel do Čimelic v roce 1735 a žil zde do roku 1768. Jeho sochařská huť vytvářela plastiky vysoké umělecké hodnoty. Byla zřejmě umístěna v usedlosti Hvížďalka. Plastiky z Hammerovy hutě po odstranění z aleje k Rakovicům a ze zámeckého parku byly v 19. století rozmístěny na kamenný most státní silnice přes řeku Skalici u Nerestec, na rozcestí k Rakovicům v Čimelicích, na most v Čimelicích (sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Norberta a sv. Vojtěcha), na ohradní zeď čimelického hřbitova a na kopec státní silnice k Miroticům Několik Hammerových soch zdobí i starý kamenný most v Písku.

Při cestě od zámku ke kostelu stojí pozdně barokní budovy čimelické fary, která zde byla obnovena až v roce 1749, budova staré školy z roku 1808 a stavení panského špitálu pocházející z roku 1804.
Zámecká zahrada proslavila v posledních letech Čimelice úchvatnými výstavami květin, které zde s velkou péčí a profesionalitou pořádá každé dva roky.

Kostel sv. Trojice v Čimelicích je vlastně malým muzeem stavitelských slohů: původní menší kaple, dnešní sakristie, je gotická, klenba a malby chrámové lodi jsou renesanční, oltáře barokní, zpovědnice a chór empírový. Za Wratislavů byl roku 1822 kostel rozšířen, opraven a přistavěna věž s čtyřbokou mansardovou vlašskou čepicí s vikýři. Z vnitřního zařízení je pozoruhodná pozdně gotická socha Madony z poloviny 15. století, bohaté barokní oltáře a křtitelnice, několik cenných starých náhrobníků ze 16. a 17. století, kamenný erb Karla Bissingena a empírová zpovědnice.
Prostoru vedle kostela dominuje rokokové sousoší sv. Trojice.

ZVONY - (MP3, 386 kB) - BELLS

Kaple a hrobka Wratislavů byla vystavěna v empírovém slohu J. F. Jöndlem v roce 1817 na čimelickém hřbitově a vysvěcena v roce 1819. Má formu řeckého chrámku s trojúhelníkovým štítem na kladí neseném čtyřmi dorskými sloupy.

 

FOTOGRAFIE - PHOTOS

Josef Dastich

Josef Jelínek

 

HOME

© J.Ž. January 2000